Mé páníčky a paničky mám moc a moc rád. Rád si s nimi hraju, dovádím, ale není mi proti mysli, ani když mě koupou, nebo češou. A oni mají zase pro změnu rádi mě. A teď vám tady stručně popíšu každého z nich.
Tak začneme Pájou. Pája se se mnou moc ráda mazlí, hladí mě, dává mi různá něžná jména a vůbec mě tak nějak příjemně rozmazluje. Ani jedna z uvedených činností mi není nijak proti mysli. Kromě toho se mnou běhá venku a chodíme spolu sáňkovat, lyžovat a pekáčovat na Kozinec.
To Zdenda se mnou jedná z úplně jiné pozice. Když jsem byl mladší, prodělal jsem jeho náročný výcvik, až mi z toho všeho "lehni!, sedni!, zůstaň!, nesmíš! a zpátky!..." šla hlava kolem. Ale neberte to tak, že si snad tady na něho stěžuji, on je na mě taky moc hodný. Nejvíc se mnou běhá venku, řádíme a pereme se spolu.
Velká panička Jana mě zase hýčká jiným způsobem. Připravuje mi totiž různá papáníčka, jejichž podrobný výčet najdeš v části O mně. A kromě toho mne i ona moc ráda hladí, mazlí se se mnou a občas si se mnou i povídá - jako třeba tak, jak to vidíte na obrázku na této stránce.
Jak jmenovat mého dalšího páníčka si nejsem jistý. Přátelé mu říkají Zdeňku, jeho podřízení šéfe, a doma mu říkáme tatínku. No, jisté je, že i on se mnou chodí rád po práci ven a když jedeme někam na výlet, tak on řídí.
A výčet mých blízkých by nebyl úplný, kdybych zapomněl na babičku a dědu. Ti mne mají také moc rádi, hýčkají mě, rozmazlují a taky pro mě mají vždy připravenou nějakou tu laskominu. Mimochoden dědy mam dva a babičky taky.

---

Autoři: Beník, Zdeněk, Zdenda a Pája Pitrmucovi, Tomáš